Alban Eilir

Alban Eilir

V období okolo 21. března nenastává pouze jarní rovnodennost, ale podle Keltů i velký svátek zvaný Alban Eilir. Jde vůbec o jeden z nejdůležitějších keltských svátků, oslavu bohyně jara a nového života. Jinak je možno tento svátek označit i za svátek světa, země, plodnosti a nového života.

Avšak nejen Keltové slavili příchod jara a den rovnodennosti. Ještě dříve než svá pravidla nastolili Křesťané svátek slavili po celé Evropě. I proto se tomuto období říká také Eostre, Ostara nebo Méan Earraigh.

V době jarní rovnodennosti nastává magický okamžik, kdy den a noc jsou stejně dlouhé. Svátek je přesným protipólem podzimní rovnodennosti. Den slaví počátek nového života, plodnost a hojnost. Pojí se s ním spousta tradic. A zde se dostáváme k tomu, kde se vzalo vejce, důležitý symbol života a Velikonoc. Právě pro Kelty tím nejdůležitějším symbolem života. I proto je v tomto období Keltové zdobili (malovali na červeno), obětovali a darovali. Z vajec se vařily vaječné pokrmy a nádivky, pekly se koláče potřené medem (anebo také čerstvý chleba), které zdobily symboly slunce, kříže a hvězdy. S jarními zvyklostmi souvisel i důkladný jarní úklid a vlastní (podle předků prý omlazující) očista. Do země se zasévala první semena.

V tento den se pořádaly soutěže v lukostřelbě, přetlačování, zvedání a vrhání kamenů. Ženy pak pletly věnce ze 7 bylin (zimostráze, túje, tisu, jedle, vrby, smrku a buku. Dále se pletly pomlázky (které jsou symbolem plodnosti, mužské potence), jež vyšleháním měla přivést nový život do těla vyšlehaného. Významnou květinou byl petrklíč, jenž odemykal nebe jaru. K svátku náleželo i vynášení Morany, smrtky, což je další obyčej, který se zachoval do dnešních dnů. Večer se pak zapalovaly ohně, tancovalo se v kruhu a zpívalo se.

Akáša

Akáša představuje univerzální vesmírnou kroniku, astrální světlo, universum, čili centrální vědomí. Výraz Akáša pochází z indické duchovní nauky. V kronice jsou zaznamenány události minulé, současné i budoucí.

Nechat nebo nenechat si věštit budoucnost

Je však zajímavé, že věštit budoucnost je všeobecnou veřejností přijímána špatně. Je to jakoby neblahá věc, za kterou by se člověk měl snad stydět. Proč? Když to dělá skoro každý a kdo ne, tak jen proto, že si netroufl a nepřizná to? Tento pocit je v nás zakořeněn ještě z dob, kdy naše ateistická země byla silně věřící a kdy ten, kdo nechodil do kostela, se choval zcela nepatřičně. Tato doba dost tvrdě potírala nejen naši minulost spojenou s pohanskými zvyky, ale tendenci vědět o své budoucnosti něco víc. A přesto se jí to nepodařilo, jen si všimněte vánočních tradic a zvyků. Kolik je v nich různých praktik, které sloužily k předpovězení budoucnosti.

PARTNER PODLE HVĚZD - RAK

RAK UVÍTÁ VODNÍ DRUHY

Je jasné, že Rak potřebuje k životu vodu a partnera, který s ním v té vodě vydrží. Proto vás asi nepřekvapí, že mu budou dobrými společníky Štír, Ryba nebo jiný Rak. Tam, kde jsou společné sny a přání, vládne porozumění a harmonie. Mohou se společně věnovat cestě za vodou i po souši: milují cestování a společně si tuto radost mohou dopřávat nepřetržitě. Rak je tichá bytost, ale budete-li chtít, odváže se a vyrazí i do společnosti – tedy za předpokladu, že tam budete i vy.

Výklad tarotu – milenci

Nebo také zamilovaní, je karta tarotu velké arkány, která má celkově dvacet dva karet a spolu s padesáti šesti kartami malé arkány tvoří celý balíček tarotových karet, jež jsou po mnoho století užívány jako mocné karty pro výklad budoucnosti.