SPIRITISTICKÁ TABULKA

SPIRITISTICKÁ TABULKA

Na naše otázky nám kromě hvězd, kartářek či hadačů z ruky, dokáží odpovědi i ti, jenž mezi námi už dávno nejsou. Sídlí na druhé straně, znají minulost i budoucnost a zdržují se v přítomnosti, tedy v rovině našeho bytí, což jsou pro navázání spojení ideální podmínky. Řeč je o mrtvých: komunikace s dušemi zemřelých nabyla na extrémní popularitě v 19. století, následně pak opět klesla a znovuzrození jí, díky masovým úmrtím, zajistila až první světová válka. Všechno to začalo před mnoha a mnoha lety, kdy pod nánosem vědecké a technické revoluce začali lidé bažit opět po něčem mystickém a duchovním. Následně se stalo běžnou součástí kabaretních spolků a klubů, že se kolem takzvaného média sešla společnost, která měla otázky: nejprve ohledně toho, zda lze komunikovat s mrtvými. Přivolání ducha samotného bylo sice vzrušující, ale lidé se chtěli ptát dál a to mnohem konkrétněji.

SPOJENÍ S MRTVÝMI

Aby byla komunikace snadná, užívá se při seancích spiritistické tabulky, opatřené jasnými znaky v podobě písmen a čísel, prostřednictvím níž duše zemřelého komunikuje. Je uváděno, že lze komunikovat nejen s dušemi mrtvých, ale také s duchy a démony jako takovými, jejichž působení na světě nepředcházela smrt. Spiritistická tabulka má mnoho jmen a nalézt ji může pod pojmy, jako jsou Ouija, Weeja, případně také Weeji.

PÍSMENA, SLOVA, ČÍSLICE

Tabulka jako taková může mít tvar kruhu, oválu a je dostání i ve čtvercovém provedení. Najdeme na ní abecední znaky, čísla a někdy také celá slova: možná, nevím, nikdy. Relevantní tabulka je také opatřena symbolem nebo slovem konec, kterým je ukončována komunikace ze strany entity. Součástí komunikačního zařízení je dále trojúhelník ve tvaru šipky či kruhový prsten, který tahy prostřednictvím média udává písmena, z nichž vyvstávají slova. Použít však můžete i cokoliv jiného: sklenici, kamínek nebo třeba hrací kostku. Obecně se má ale za to, že předmět by měl mít dostatečné rozměry a neměl by být lehký – zde by mohlo dojít k situaci, kdy jej nebude moci entita posunout.

MRTVÍ PROMLOUVAJÍ

Dřívější klišé, že je ke komunikaci za potřebí médium (tedy člověk nadaný darem naslouchat duchům), je dávno pasé. Komunikovat s duchy může kdokoliv, má-li potřebné znalosti a především víru. Právě o schopnost věřit v odpověď z druhé strany je klíčem k úspěšnému navázání spojení. Rovněž není zapotřebí alespoň dvou osob, jsou lidé, kteří komunikují s mrtvými výhradně sami a i ze strany duchů je toto kladně přijímáno. Zásadním pravidlem je, jako i v jiných formách komunikace s kýmkoliv, slušnost, prosba a závěrem poděkování. Nikdy byste se však neměli pokoušet navázat spojení s dušemi, které mají za sebou negativní minulost.

HOROR V AMITYVILLE 3: Uzavření kruhu

Manžele Warrenovi se k případu nedostali náhodou. Vše bylo na popud New Yorské televizní stanice, která se o příběh začala zajímat. V podstatě jen reagovali na poptávku trhu, protože diváci byli chtivý příběhů o domě v Amityville. Všudypřítomná hrůza a zděšení kolem masového vyvraždění rodiny neutichali a lidé chtěli vědět víc. Možná je ale více nežli holá fakta zajímala duchařská historka a byli ochotni uvěřit všemu. Reportérka Laura Didio kontaktovala nejprve George Lutze a poté manžele Warrenovi. Ti na její žádost přijeli i s dalšími kolegy z řad spiritistů, okultistů a parapsychologů. Večer 6. března 1976 vstoupili společně dovnitř, aby začali s natáčením. „V tom domě bylo něco víc než jedna entita. Vlastně toho bylo mnohem víc. Jako byste stáli přímo nad pekelnou jámou. Popisovat to všechno nemá smysl. V každém případě, nešlo o klasický případ posedlosti, který jsme do té doby znali z praxe,“ komentuje události Lorraine.

Magický trojúhelník

V magii a okultismu se objevuje celá řada symbolů. Mnohé z nich potkáváme i v běžném životě, aniž bychom si jejich souvislost uvědomili. Jedním z takových symbolů je kupříkladu trojúhelník.

TAJEMNÁ MÍSTA V TUZEMSKU: NAVŠTIVTE MÍSTA JAKO Z HORORU 2.

JIHLAVSKÉ PODZEMÍ

O vzniku jihlavských katakomb se toho mnoho neví. Mají délku přes 25 km a řadí se ke druhým nejdelším v republice. Do povědomí široké veřejnosti je vnesl reportér, novinář a spisovatel Stanislav Motl. Osobně se tenkrát vydal do podzemí, aby přišel na kloub podivným událostem a jevům, které se tam mají odehrávat s přesnou pravidelností. Popsal to tenkrát takto: „Stále čekám, až se něco začne dít. A najednou mě nějaká neznámá síla přimrazí k zemi. Nejsem schopen udělat jediný krok, proboha… To přece není možné! No ano, je to stín. Ten stín se hejbe! Tahle slova, která mi jdou samovolně z úst, zachytí kamera. Já teď opravdu vidím lidský stín – ale je to opravdu člověk? Vidím vysokou postavu jako by v kápi. Má podivně hranatou hlavu, pořád stojím jako přimrazený. Ještě před několika hodinami jsem měl pocit, že mě nic nemůže vyvést z rovnováhy. A najednou cítím, jak mi po zádech stékají krůpěje potů.“ Tyto katakomby, vzniklé ražbou stříbra, dodnes zůstávají opředeny tajemstvími.

Metody věštění budoucnosti podle kyvadla

Předvídání budoucnosti je snad pro každého tak trochu zábavné, ale i poučné. Jsou lidé, kteří to skutečně berou jako zpestření života a součást právě zábavy, ale jsou i tací, kteří se tomuto věnují dlouho a tak umí pracovat, v tomto případě s kyvadlem tak, aby věštění budoucnosti bylo skutečné, dalo odpověď na kladené otázky.