Kříž pražských kostelů
Karel IV. měl v plánu v Praze vybudovat pomyslný kříž spojující kostely, který by město chránil před vším zlým. Jde o skupinu 5 klášterních kostelů postavených v jižní části Nového Města.
Severní hrot kříže představuje Kostel svaté Kateřiny. Střední linii pak tvoří kostely Na Slovanech, Svatého Apolináře a Panny Marie a Karla Velikého. Jižní hrot pak kostel Panny Marie Na slupi. Ve své době představovaly výraznou dominantu města. Dnes už kříž zas až tak výrazný není, může zato vysoká činžovní zástavba.
Teorie kříž kostelů
S teorií o kříži přišel Vilém Lorenc v rámci své interpretace založení Nového Města jako napodobeniny Jeruzaléma. Věže kostelů Panny Marie Na Trávníčku (Na Slupi), Apolináře i Kateřiny stojí v jedné linii a mají rovněž i stejnou architektonickou charakteristiku. Mají štíhlou věž, která v horní části přechází z čtvercového půdorysu na osmiboký. Vede to k myšlence, že stavby kostelů byly naplánovány již v původním návrhu města, a to i přesto, že vybudovány byly postupně v rozmezí 20 let.
Románský kříž kostelů
Nejde však o jediný kříž v Praze. Další, mnohem starší kříž tvoří skupina kostelů postavených v románském období v jehož středu je rotunda svatého Kříže Menšího na Starém Městě. Tu pak protíná spojnice Spytihněvovy baziliky na Pražském hradě, postavené na místě předrománské rotundy svatého Víta a dnešní katedrály, a rotundy svatého Longina ve vsi Rybníček, který byl později zahrnut do Nového Města. Na Novém Městě se nachází i kostel svatého Klimenta, který patří k těm nejstarším pražským kostelům. Druhým břevnem pak byl dnes již zaniklý kostel svatého Filipa a Jakuba, který stál v místě dnešního Arbesova náměstí.