Čtyři dohody

Čtyři dohody

Čtyři dohody od Dona Miguela Ángela Ruize patří u nás k těm nejoblíbenějším a nejvyhledávanějším motivačním knihám. Velmi dobře ji u nás představil před lety Jaroslav Dušek a od té doby u nás panuje mánie. Kniha vznikla podle učení starých Toltéků.

Ve čtyřech dohodách autor představuje příčinu (zdroj) omezujících názorů, které nás připravují o radost a vedou nás k zbytečnému utrpení. Na oplátku pak nabízí silný kód chování, který dokáže rychle změnit život v nový prožitek ze svobody, lásky a opravdového štěstí.

První dohoda

V prvé řadě se rozhodněte více si neubližovat a nezaklínat se slovem. Odstraňte výroky, které mohou vytvořit malé komplexy a další problémy. Už žádné “Buď zticha, neumíš zpívat!”. Nehřešte a ani o sobě neprohlašujte, že jste ošklivé, hrozné, tlusté a že vás přece nemůže mít nikdo rád. Slovo je mocné a magické, dokáže přinést štěstí, ale i všechno zničit. Užívejte slova pouze k tvorbě lásky.

Druhá dohoda

Neberte si nic osobně, a to přesto, že si o vás lidé myslí cokoliv. Je jedno, co si o vás myslí nebo říkají, neberte to vážně. Jde pouze o jejich pohled a názor, který odpovídá tomu v co věří. Lidé nedokáží vnímat sami sebe zevně, proto to dělají prostřednictvím lidí okolo sebe. Neustále zkouší, kde jsou jejich hranice, kam mohou zajít a kde je jejich osobnost. Jenže tu samozřejmě nikdy nenajdou. Bohužel slabší jedinec jim své hranice neukáže a manipulátoři si s nimi mohou zacházet, jak je jim libo. Ovšem pokud to dovolíte, přijdete o svou svobodu, sebedůvěru, i to, kým vlastně jste. Zapamatujte si, nikdy se to neděje kvůli vám, ale kvůli jim samotným. Své představy se pak snaží vnutit těm druhým.

To, co si o vás kdo myslí a co se o vás povídá, se vás vůbec netýká, protože to vypovídá pouze o nich. Když budete brát věci osobně, stáváte se slabou a snadnou kořistí dravců. Snadno vás nachytají na malou poznámku, a pak už vás nepustí a budou vás trávit jedem, jak se jim zachce. Jedinou cestou je vzepřít se tomu. Nenechte se manipulovat.

Všude, kde budeme, budou lidi, kteří budou lhát, není možné očekávat, že budou říkat pravdu, lžou ze strachu. Nikdy nejste odpovědní za chování druhých, nesete odpovědnost pouze za své chování. Můžete tedy bez obav říkat ano-ne a žádat cokoliv, budete potřebovat.

Třetí dohoda

Co od svého života chcete? Pokud máte odvahu klást otázky a nerozumíte, ptejte se. Nevytvářejte si domněnky. Zapomeňte na to, že všichni vidí svět stejně, jako vy. Může to pak za to, že předem ze strachu zatratíte, to, co má ve skutečnosti šanci na úspěch. Odpískáme si to předem sami. A je tomu tak jen proto, že sami tak jednáme. Vidíte a slyšíte, jen to, co chcete, ne to, co je skutečné. Domněnky komplikují život, vytváří nedorozumění. Je hloupost myslet si, že partner, kamarád jistě ví, co si myslíte, co chcete, co si přejete, když mu to neřeknete anebo se jej na to nezeptáte. Vede to ke zklamání, zranění a ztrátě iluzí. Přestaňte vysvětlovat a ospravedlňovat, klaďte otázky.

Čtvrtá dohoda

Vše dělejte nejlépe, jak dovedete. Tedy s nejlepším svědomím a vědomím. Nedělejte to přitom ze zištných důvodů, ale pouze proto, že vás to těší. Jen takové jednání vám mohou přinést radost a nečekanou odměnu, která může překonat vaše představy.

Tatzelwurm - Fabeltier

Možná jste o něm ani neslyšeli, ale tahle potvora je důkazem, že i ve Švýrarsku a Francii mají svá mýtická zvířata.Tatzelwurm je švýcarským mýtickým zvířetem, jež je známé i jako Dazzelwurm, Praatzelwurm, kamenná kočka, červ, stonožka apod. Vyskytuje se prý v oblasti francouzských Alp v oblasti Arassas. Jde o jakousi kombinaci draka a rysa.

Jak zjistit, že ve vašem domě straší

Je tomu bohužel tak, některé domy mají problém s duchy. Straší v nich. Děje se tomu tak proto, že duchové mrtvých se nedokáží posunout dál. Zůstanou v domě uvězněni. Pokud se tom tak stane v případě vašeho domu, nemusí to být zrovna příjemné.

Psychologické jevy, které významně ovlivňují naše chování

Snažíme se chovat racionálně. Myslíme si, že máme svůj život ve svých rukou. Že se můžeme rozhodovat… a ono je to kolikrát jen iluze. Náš mozek nás má v hrsti a ustavičně se nás snaží nachytat a oblbnout. No a okolí se pak snaží oblbnout náš mozek, aby zareagoval tak, jak oni chtějí a my si ještě mysleli, že to šlo z našeho rozhodnutí. Kolikrát se iluze schovává za skutečnost.

PŘÍPAD RODINY PERRONOVY – ČÁST TŘETÍ

Je podvečer, zima roku 1970. Carolyn Perronová otevírá okno, aby vyvětrala před tím, než se uloží do postele. Náhle spatří před domem postavu sedící pod starým stromem. Nemůže odtrhnout zrak, je téměř hypnotizována už samotným tušením, že tato bytost není z tohoto světa. Když se hlava oné entity začne pomalu otáčet, Carolyn se prudce rozbuší srdce. Najednou vykřikne v děsivém úžasu: tvář ženy je suchá, vrásčitá, pokroucená, připomínající vosí hnízdo. Šedivé, zacuchané vlasy jí v řídkých pramíncích dopadají na ramena. „Bože bylo to tak neuvěřitelně děsivé,“ vzpomíná manželka Rogera Perrona. V tom bytost otevře ústa a vydá němý výkřik, který ač nehlučný, přesto pohne okenní tabulkou. Zápach z jejich úst dolehne až ke Caroly Perronové – ta jej vzápětí přirovná k pachu hnijícího masa.