Jak poznám, že dělám správně

Jak poznám, že dělám správně

Život je plný rozcestí, rozhodování a pak následně i přemýšlení, zda jsme se dobře rozhodli a děláme správně. Když neposloucháme své vnitřní já, tak se pak mohou dostavit pochyby, stav úzkosti a strach. Strach nás ochromuje, znehybňuje a nedovolí nám jít dál, rozhodnout se pro tu správnou věc.

Na scéně se objeví otázky, co kdyby, co se stane, co když to nepůjde.

Měli byste si však uvědomit, že každý rozvoj je spojen s jistým nepohodlím. Pozor, není to nezdar a smůla. Jen jsme vystoupili ze své komfortní zóny, což je přirozeně spojeno s různými nepříjemnými pocity. O jaké pocity jde?

• Součástí změn je jistý nepříjemný diskomfort. Bohužel jde o tak nepříjemný pocit, že se podvědomě změnám právě z tohoto důvodu vyhýbáme. Jde přitom o pozitivní signál.

• Jste zmatení a nevíte, co dál. Máte pocit bezcílnosti. Máte pocit, že jste sešli z cesty, vy jste se přitom posunuli dál.

• Může se vám zdát, že máte problém se soustředěním, organizací i pamětí. Cloumají s vámi emoce.

• Se spánkem to není růžové. Hodně přemýšlíte. Jste buď nabuzení anebo pro změnu vyčerpaní.

• Ve vašem životě se rozběhly radikální změny - ztráta práce, rozvod, změna bydliště, zdravotní problém apod.

• Máte samotářskou náladu. Nemáte chuť pitvat se v cizích problémech. Nechce se vám nikomu pomáhat. Máte dost práce sami se sebou. Není to nic špatného. Je velmi pravděpodobné, že každý problém, který se vás netýká, vás velmi rychle vyčerpá. Inu, pracujete na svém přeprogramování.

• Objevují se velmi živé sny plné emocí, které si pamatujete i do těch nejmenších detailů.

• Máte pocit, že máte méně přátel. Bohužel to má člověk tendenci vidět pesimisticky. Jde však o zcela přirozený proces. Nemáte náladu na negativně naladěné kamarády. Nechcete se o jejich věčných chmurách bavit a tak, co s nimi, než je ignorovat.

• Pohybujete se směrem k realitě, což si ani nemusíte uvědomit a je mnohdy lepší než ta vysněná. I proto můžete mít pocit, že sny jsou na nic.

• Myšlenky jsou vaším nejhorším nepřítelem. Ten pocit může být drásavé. Začínáte si uvědomovat, že vaše myšlenky vás formují. Začnete myšlenky kontrolovat a pak si uvědomíte, že jste to dělali vždycky.

• Není horšího pocitu po strachu a bolesti než nejistota. Když nevíte, kým jste. Poslední iluze se vám rozplynuly a vy najednou tápete. I když se vám to nezdá, i toto patří do fáze rozvoje.

• Když už konečně víte, kam míříte, co chcete, máte vyhráno.

• Uvědomění není vždy příjemné, avšak je potřebné. Pochopení toho co by člověk raději nevěděl, uspíší posun a ukončení všeho, co již dávno ukončeno mělo být.

• Došlo vám, že obavy jsou možné, ale vše jen na vás, co s nimi uděláte. Jste zodpovědní za svůj život, jež máte pevně v rukách a je jen na vás, co s ním uděláte. Zapomeňte na to, co si myslí jiní a jak to jiní vidí, jde o váš život. Máte se rádi a už jen neposloucháte jiné, ale rozhodujete se podle sebe, a to i přesto, že se to někomu nelíbí.

Štěstí je uvnitř nás

Pro dnešní dobu je typická honba za štěstím. Hledáme ho v těch nejrůznějších koutech světa, vytváříme si nástěnky snů, které slibují, že až nějakého toho vysněného cíle dosáhneme, budeme konečně šťastní. Pravda je však kolikrát zcela jiná.

Historie astrologie

Již od nepaměti byli lidé fascinováni děním na obloze a chtěli tomu porozumět. To, kdy astrologie jako věda o hvězdách vznikla, nevíme. Děním na obloze ve spojitosti s předvídáním budoucna i sledováním vlivu hvězd na lidskou psychiku a tělo, se věnovali lidé po celém světě v různých kulturách snad již od vzniku světa

Tajemná hora Blaník

Bájná hora Blaník pro Čechy legendární význam. Opředena je však i celou řadou tajemství. Blaník je 638 metrů vysoký. Najdete ho ve Středočeském kraji asi 10 kilometrů od Vlašimi. Byl symbolem naděje a spojen je se svobodou, svébytností českého národa a blanickými rytíři. Název hory je odvozen z keltského Blaniak.

Obávaný pátek třináctého

Pátek třináctého se objeví jednou až třikrát do roka a vždy je předzvěstí hotového pozdvižení. Proč? -Protože pátek třináctého je považován v mnoha zemích za nešťastný den. A byť statistiky hlásají, že u nás lidé na tento den nevěří, víme, že realita je jiná. Lidé se jen stydí ke své hrůze z třináctky přihlásit. Odkud se však vzala ta obava z pátku a třináctého dne měsíce? Proč se nebojíme třeba šestnáctky?