Codex gigas

Codex gigas

Codex gigas, neboli Ďáblova bible, je legendární česká kniha, která byla napsána počátkem 13. století v podlažickém klášteře u Chrudimi. Kniha je unikátní nejen pro pro svou velikost a váhu (měří 92x50,5x22 centimetrů a váží úctyhodných 78 kilogramů), díky čemuž je tou největší rukopisnou knihou na světě, ale i pro svůj obsah.

Kniha knih

Kniha knih je dalším z názvů této knihy, jelikož jde vlastně o takovou malou knihovnu v jedné knize. Ďáblova bible je psaná latinsky a uvnitř skrývá celou bibli, tedy Starý i Nový zákon, Kosmovu Kroniku českou, řadu traktátů a menších spisů, kalendář s nekrology, seznam podlažického bratrstva, zaklínadla a všelijaké dobové záznamy.

Celá kniha je však výjimečná. Tvoří ji dřevěné desky potažené bělavou kůží, jež jsou doplněny o kovové zdobení. Má celkem 320 pergamenových fólií, což tedy představuje 640 stran. Některé z nich jsou dvoulisty a jsou poněkud drsné. Odhaduje se, že na výrobu knihy bylo zapotřebí kůže ze 160 oslů. Bohužel z neznámých důvodů 8 stran někdo vyřízl a původní desky byly při požáru v roce 1697 natolik poškozeny, že byly nahrazeny novými o síle 22 milimetrů. I výzdoba knihy je zcela ojedinělá. Kniha je vyvedena v červené, modré, žluté, zelené a místy i zlaté barvě. První fólie je přilepena k vnitřní straně desky, čímž tvoří součást předsádky.

 Proč se jí říká ďábelská?

Je mnoho důvodů. Kniha je opředena řadou legend. Mimo to je natolik úchvatná, že lidé věřili, že ji nemohl stvořit normální člověk, ale pouze ďábel. V knize navíc zcela atypicky najdete i namalované čerty - ďábly.

 Historie Codexu gigas

 Knihu vytvořil pouze jeden autor, nejspíše mnich, který byl zřejmě za svůj hříšný život odsouzen k zazdění za živa. Od krutého trestu mu zřejmě pomohl slib, že jako své pokání opíše Písmo svaté. Záznamy v knize končí v roce 1229. Bohužel se klášter zadlužil a byl nucen knihu v roce 1245 zastavit cisterciáckému klášteru v Sedlci. V roce 1295 ji pak odkoupil břevnovský klášter. Mezi lety 1477-1593 se kniha nacházela v broumovském klášteře. V roce 1594 se stal součástí sbírky císaře Rudolfa II. Na konci třicetileté války ho uloupili Švédové a odvezli ho do Stockholmu. A i přes opakované snahy jej Švédsko odmítlo vydat zpět. V letech 2007-2008 jej pouze zapůjčili na výstavu v Klementinu.

Jak nás ovlivňuje křestní jméno

Při výběru jména pro svého potomka je dobré si uvědomit, že jej bude doprovázet po celý život a výrazně jej ovlivní v jeho osobním, kariérním i vztahovém životě. Ví se, že při špatném výběru, může člověka negativně ovlivnit dokonce i po jeho psychické stránce. Vaše jméno totiž úzce souvisí s vaší karmou. Jménem, které dáte svému dítěti mu dáváte do vínku také i to, s čím se bude v průběhu života potýkat a jaký bude jeho životní úkol.

HOROR V AMITYVILLE 2: Pronásledování manželů Warrenových

Nastala naprosto výjimečná situace, situace, která není vůbec častým jevem. Manžele Warrenovi, kteří se vydali na pomoc obětem se sami stali obětmi a byli pronásledování hrůzou z domu v Amityville. Byl to jediný případ, který tak hluboce zasáhl samotné vyšetřovatele. Za 54 let jejich kariéry se s ničím podobným ještě nesetkal. Lorraine Warrenová prohlásila, že kdyby se měla znovu rozhodnout, už nikdy by do domu nevkročili ani ona ani manžel. „Navštívili jsme spoustu děsivých míst, viděli jsme hodně zvláštních a zlých věcí, asistovali jsme u stovek případů posedlostí. Když vidíte krev vytékající z očí posednuté oběti, spatříte na vlastní oči levitujícího člověka nebo se setkáte se stínem, který se zhmotňuje v bytost, říkáte si, že už vás nemůže nic zaskočit. Omyl.“ Problém nebyl podle ní v domě jako takovém, ale spíše jinde: přímo v pozemku a z části také v samotné rodině.

Oblíbená barva a osobnost

Otázka na oblíbenou barvu skýtá nejen to, jaké barvě dává jedinec přednost, ale dost také poukazuje na vlastnosti a charakteristiku osobnosti. Barva, které dáváme přednost, ukazuje třeba i na naše slabé, nebo silné stránky, i to, jak řešíme situace, nebo se snažíme, a mnoho dalšího. Každá barva má své specifikum, své vyzařování a to, kterou zvolíme jako svoji oblíbenou, může hodně vypovědět o povaze.

Jak dlouho slavíme Silvestra

Silvestr je posledním dnem v roce. Na první dojem se ale jedná o naprosto normální den. Není to dokonce ani žádný svátek. Lidé se přesto na tento den těší a trhají se z otěží. Kde se tu vzaly silvestrovské oslavy?