Zimní slunovrat Alban Arthuan

Zimní slunovrat Alban Arthuan

K zimnímu slunovratu letos dojde 22. prosince přesně v 5:48 hodin ráno. Je to okamžik, který máme dnes nejvíce spojený s Vánocemi, tedy s křesťanským svátkem, ale nebylo tomu tak vždy, navíc do dnešních dnů se uchovala velká spousta tradic, které jsou mnohem staršího data.

V tuto nejdelší noc v roce dochází k smrti, i znovuzrození. Od tohoto dne slunce zase začne nabývat na síle. V tu nejtemnější chvíli v roce, dle prastaré legendy, král Samain uznává porážku, sklání se před silami světla a Cernunnos povstává, aby připravil vládu pro svého syna. V té nejtišší chvíli temné noci je porozeno dítě, světlo, slunce, znovuzrozený syn Belen. Jde o jeden z nejstarších mýtů, jenž se traduje ve všech kulturách světa. I proto se tomuto dni v dávné době říkalo Alban Arthuan, čili Artušovo světlo. Vlastně tomuto slunovratu tak říkáme dodnes, a to i přes to, že nás posléze významně ovlivnilo křesťanství. Vánoce totiž pochází ze slova Weihe-nacht, což se rovná významu svatá noc. A tou rozhodně tato noc byla. Byl to dokonce jeden z nejposvátnějších dnů v roce, který Keltové oslavovali.

Alban Arthuan, tak trochu naše Vánoce

Vánoční oslavy tohoto svátku se nesly v poklidu a harmonii. Konaly se pohřební obřady, v jejichž rámci se zapalovaly velké ohně, při nichž se reaktivovala lidská a přírodní síla a pěly se divoké písně, které se podobaly jódlování, jež mají doopravdy co do činění s námi známými koledami. V tuto noc se žehnalo obilí, stromům i dobytku. V té době se na oslavu znovuzrození zdobily stromy-jedle, jež jsou stromy světla. Jde o zvyk, který jsme si ostatně uchovali do dnešních dnů. Další způsoby oslav zimního slunovratu se od sebe celkem lišily (region od regionu). Někde se zapalovalo polínko uchované z předešlého roku, jinde hořel po 12 dní sváteční oheň, který nesměl uhasnout a jinde se pekly speciální koláče apod. Pravdou však je, že všeobecně oslavy probíhaly po 12 dní a nocí v období mezi Narozením a Zjevením Páně (tedy tzv. Svaté noci). Typické také pro toto období bylo i věštění budoucnosti (krájení jablek, posílání lodiček z ořechů). Mnoho různých zvyků a obyčejů se v jisté podobě dochovaly dodnes. Zajímavé také je, že oslavy zimního slunovratu probíhaly ve většině kultur, napříč celým světem.

Branišovský les

Branišovský les je český nejděsivější les, a to je co říct, protože strašidelných lesů je u nás spousta. Les najdete kousek od Českých Budějovice a je opředen velkým počtem legend.

Asteroidový pás

Již Johannes Kepler v roce 1596 poukázal na to, že mezi Marsem a Jupiterem musí existovat nějaká pohybující se planetka. A je tomu skutečně tak. Kruhovému systému, který se zde nachází, se říká asteroidový pás. Tvoří ho několik malých planet - asteroidů. Jedná se o planetky Chiron, Ceres, Vesta, Juno a Pallas Athena.

Záhady světa – kruhy v obilí

Lány s obilím jsou nejspíš útočištěm mnoho vtipálků, jak si někteří vysvětlují záhadné obrazce neobilnatých polích. Jsou však lidí, kteří věří na mimozemskou civilizaci a také to, že právě skrze kruhy a jiné útvary, které se čas od času na polích vyskytují, jsou právě dílem, nějakým znamením mimozemšťanů, jež nám tím chtějí něco sdělit. Jsou i lidí, kteří si tuto skutečnost vysvětlují jako účinek přírodních sil.

Vánoční tradice - pouštění lodiček

K typicky českým vánočním tradicím, vedle lití olova, patří i pouštění lodiček vytvořených ze skořápek svíček a ostatků svíček.